V poslední době se mluví o potřebě dialogu ve vzdělávání. Přestože s jeho zapojením do výuky nelze než souhlasit, co děláme pro to, aby takový dialog byl přínosný? Můžeme mít dojem, že víme, co dialog je. Od první třídy, od rodičů můžeme mít představu, že základem dialogu je předávání informací.
Dialog ovšem není pouhá výměna informací. Nejedná se ani o prozkoumávání faktů (skutečností), nebo o výměnu názorů. Spíše by mělo jít o zdůraznění hlubšího tázání, nespokojit se s lacinou odpovědí a celý svůj postoj a myšlení vystavit ověření, a kde jinde než v dialogu.
...
Děti nás neustále překvapují otázkami. Chtějí s námi vést dialog. Není právě toto znakem filozofů?
...
Pokračujme otázkou: „kdy lze rozhovor nebo dialog označit jako filozofický?“, „co dělá filozofický rozhovor filozofickým?”.
Jedním z možných ukazatelů by mohlo být konkrétní téma rozhovoru. Například, když se ptáme na velké životní otázky jako: co je to nekonečno?, má mravenec duši?, není to všechno pouhý sen?
Dalším charakteristickým rysem by mohl být způsob, jakým je rozhovor veden. Každý asi někdy vedl dialog se sebou samým, například při chůzi přírodou, nebo nekonečné debaty s kamarády o podstatných i nepodstatných věcech a to s větším i menším uspokojením, podle toho kam se debata stočila. Také jsme se někdy cítili v úzkých pod tlakem argumentů, na které jsme neuměli pohotově zareagovat. Ve škole jsme také slýchali větu: „tady moc nefilozofuj, a odpověz na co jsem se tě ptala”.
Filozofie pro děti učí děti formulovat otázky, které je zajímají a také schopnost naslouchat druhému a jeho názoru. Vytváří bezpečný prostor pro společné hledání odpovědí. Z tohoto úhlu pohledu vzdělání nespočívá v předávání informací, ale v aktivním a konstruktivním procesu.
Comments