Filozofie pro děti není nic nového. Postupně budeme na web přidávat informace a zdroje, které se touto problematikou zabývají. Zároveň s těmito různými přístupy chceme vést dialog a hledat vlastní cesty, jak pracovat s tvorbou otázek, jak je klást správným způsobem a především, jak prostřednictvím této cesty můžeme hledat sami sebe a naše místo ve společnosti.
V 60. letech minulého století se pokusil Matthew Lipman o návrat filozofie do běžného života v podobě filozofie pro děti. Rozhodně nebyl jediným. Mezi další patřil například německý filozof Karl Jaspers, avšak po Lipmanovi můžeme sledovat již třetí generaci jeho pokračovatelů. Každá se jiným způsobem snaží ukázat, že filozofie není výsadním privilegiem akademických pracovníků, profesorů filozofie, že není nějakou teoretickou naukou, ale že jde o disciplínu, která nám může otevírat nové obzory a transformovat nás. Platí to jak pro dospělé, tak pro děti.
Označení filozofie pro děti může být zavádějící. Co vlastně znamená? Jedná se o snahu zprostředkovat filozofické otázky těm nejmenším? Je hlavním záměrem aplikovat “sókratovský dialog” do výuky dětí? Existuje vůbec něco jako filozofie pro děti? Podle našeho názoru je nutné zabývat se otázkou, zda-li jsou děti schopné filozofického myšlení. Pokud ano, potom lze považovat setkání dítěte s profesorem filozofie za obohacující pro oba, zvláště, když se dítě ptá. Tedy pokud vyvstanou otázky.
Pro začátek jsme nastolili mnoho otázek místo odpovědí, ale tak to s filozofií už bývá. Pokud se budete chtít vydat na tuto cestu s námi, nebo si myslíte, že vám to může pomoc prohloubit vztah k dětem, postupně budeme více informací sdělovat zde na blogu, ale i na facebooku. Naším cílem je vytvořit prostor pro dialog, proces a cestu.
Comments